Sedla jsem si na půl hodiny na schody a přemýšlela, jak bych je mohla přemluvit. Začala jsem přemýšlet nad věcmi, co neradi dělají. děda si vždy nerad chodí ven pro boty a babička zase nerada zalévá květiny, nebo vytírá.
Sešla jsem o patro níž a opatrně otevřela dveře. Věděla jsem, že na ně svůj nápad nemůžu vypustit jako velkou vlnu. Začala jsem tedy drobným malým výmyslem, (pochopitelně sloužil k dobré věci). "Hele, babi. Víš, co jsem teď viděla v televizi?" zeptala jsem se nejistě. "Ne, jak bych to mohla vědět?" vrátila mi úder babička. Raději jsem se udržela a nezačala se vrtat v maminčině teorii, že existuje forma přenosu myšlenek. Popravdě jsem í řekla, že jsem se dívala na film se psem. Ovšem žánr byl zcela jiný. Musela jsem opatrně napodobit babiččinu nemilou práci a povyprávěla jsem jí o psech, kteří jsou vycvičení, aby zalévali květiny, nebo vytírali. Samozřejmě jsem měla hned u babičky vyhráno, jelikož řekla, že by se nám takový pes také hodil. Tu samou "fintu" jsem zkusila použít i na dědu. U něj to bylo ale o něco těžší, jelikož mě skoro prokoukl. Nakonec však vítězství patřilo mně.
Bylo zapotřebí však vědět, co to vlastně je za psa. S tímto zvláštním dotazem jsem se obrátila na chytrou kamarádku Lucku. Ta se pochopitelně ve psech vyzná, a podrobně mi vysvětlila i stručný původ plemene. Zjistila jsem, že plemeno, již jsem zahlédla v televizi, je Border kolie.
Nebudu vám zde podrobně vyprávět, jak jsem přemluvila rodiče, ale mohu vám k tomu jen stručně napsat, že vyhledávání toho pravého štěněte bylo opravdu namáhavé. nad internetovými odkazy jsme strávili jako rodina snad měsíc, než jsme našli internetový odkaz na chovnou stanici ISDS. Tato chovná stanice nebyla zrovna blízko od nás, jelikož bydlíme asi kilometr od Českých Budějovic. Nacházela se zhruba 50km od Brna. Cesta nebyla pro nás jednoduchá, jelikož jsme se několikrát zasekli v kolonách. Nakonec ale jsme v pořádku dojeli na místo.
U kašny jsme asi čtvrt hodiny čekali. Potom přišla majitelka naší fenky. Zavedla nás do jakési garáže, kde byla veliká fena Border kolie jménem Středa. Majitelka ji však musela zavřít, jelikož už vycítila, že si jdeme pro štěně.
Byla tam k našemu překvapení už pouze jen dvě štěňátka. Byly to malinkaté chlupaté kuličky. Ta naše byla nejmenší z vrhu. V pořádku jsme si jí naložili do auta a odjeli. Doma už na nás čekali babička s dědou a netrpělivě chtěli štěně vidět. Dostala od nás jméno Lucky, jelikož to znamená v angličtině štěstí a my jsme to štěstí opravdu našli. Po tak dlouhém hledání jsme opravdu našli tu pravou fenku pro nás.
Za to děkuji hlavně: Šárce Pospíchalové (původní majitelce naší fenky)
Lucce Vaníkové
